Školy ve středověku

Už od 6. století se rozvíjejí školy klášterní, školy katedrální (vznikající v sídlech biskupů) a školy farní. Školy farní měly poučit širší vrstvy o základech křesťanství. Klášterní škola byla pro chlapce, kteří měli později zastávat významnou společenskou úlohu. Chlapci v klášteře i bydleli, tudíž se dá říci, že se jednalo i o internát. Postupem času se klášterní škola rozdělila na školu vnitřní a vnější. Vnější škola byla navštěvována budoucími feudály a vnitřní škola byla určena církevním hodnostářům. Kláštery byly středisky náboženskými a hluboké vzdělanosti. Život v ústranní měl výhody, které podporovaly vzdělanost, neboť se mniši věnovali zcela nerušeně jazykům, studiu i překladům antických a starších textů.[1]

„Kláštery se tak staly specifickými kulturními centry, kde se uchovávaly jednak cenné listiny a dokumenty vysoce filosofického a teologického rázu, ale též zcela praktické rolnické či řemeslné znalosti, které sloužily ku prospěchu okolního obyvatelstva.“[2]

Škola katedrální byla zakládána při sídlech biskupů a zaměřena na výchovu světských kněží.

Vedle náboženství bylo stěžejním bodem vzdělávání sedmero svobodných umění alias septem artesliberales. Tato svobodná umění se skládala z trivia (gramatika, rétorika a dialektika) a kvadrivia (aritmetika, geometrie, astronomie a múzika).[3]

Takové „ základní vzdělání“ zahrnovalo osvojení čtení (nejprve slabik, hlásek, slov a následně vět), psaní, základy počtů, učení zpěvu a not. Ke studiu čtení byl používán žaltář. Ke studiu latiny byly používány dvojjazyčné školní dialogy.Při nácviku psaní byly používány tabulky, a posléze pergamen a pero. Běžnou technikou výuky počtů bylo počítání na prstech. Zpěv byl zapotřebí pro malé mnichy pro účast na mších.[4]

Tvrdá disciplína a tělesné tresty nebyly výjimkou na těchto školách, ale velkou chybou bylo i opomenutí tělesné výchovy a hygieny vůbec.[5]

Až v pozdním středověku vznikají městské školy s jejich praktičtějším zaměřením, jednalo se o sedmero mechanických umění – zpracování vlny, zbrojařství, lodní plavba, zemědělství, lovectví, lékařství a divadelnictví.[6]

---

[1] HÁBL, Jan. JANIŠ, Kamil, ml. Přehled dějin pedagogiky.Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s.27.

[2] HÁBL, Jan. JANIŠ, Kamil, ml. Přehled dějin pedagogiky.1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 27-28.

[3] JŮVA, Vladimír, sen. a jun. Stručné dějiny pedagogiky. 6. vyd, Brno: PAIDO, 2007, s. 17.

[4]RICHÉ, Pierre. VERGER, Jacques. Učitelé a žáci ve středověku. 1. vyd. Praha: Vyšehrad a spol. s.r.o., 2011, s. 38-39.

[5]HÁBL, Jan. JANIŠ, Kamil, ml. Přehled dějin pedagogiky.1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 28.

[6] JŮVA, Vladimír, sen. a jun. Stručné dějiny pedagogiky. 6. vyd, Brno: PAIDO, 2007, s. 17.