Vznik prvních středověkých univerzit

Školské vzdělávání a jeho působení se velice rozšířilo během 11. a 12. století v oblastechna západ od řeky Rýn, kde probíhal ekonomický růst, rozkvět a rozšiřování středověkých měst. Instituce zaměřené na obecné latinské vzdělávání byly i v této době pod kontrolou církve.[1] Školství raného středověku vychází z programu načrtnutého Augustinem (354 – 430), kde jsou základem vyučovacího systému „ školy svobodných umění “ . Ve skupině sedmi artes byly rozlišovány čtyři vědecká odvětví a tři literární odvětví: quadrivium (artesreales, zde byla vyučována aritmetika, geometrie, astronomie a musika) a trivium (artessermocinales, zde byla vyučována gramatika, rétorika a dialektika).[2] Všeobecné vzdělání bylo poskytováno v katedrálních, kapitulních, klášterních školách a vzdělání světské aristokracie v okruhu rytířské kultury. Během 12. století vznikaly západoevropské univerzity, které představovaly sféru profesionálního vyučování.

Výraz „universitas“ je označení pro společenství, které vzniklo v okruhu latinské vzdělanosti. Tento termín pro takové sdružení se objevuje v pojetí pařížské univerzity „universitasmagistrorum et scholarium“, což znamená „společenství učitelů a studentů“. Na boloňské univerzitě šlo původně o sdružení žáků „universitasscholarium“. Postupně se tento termín přenesl na školskou instituci.[3]

Dochovalo se jen málo stop v dokumentech o ustanovení prvních univerzit, jedná se o několik papežských bul, královských listin nebo řídké zmínky v kronikách.[4] Stanovit přesné datum založení univerzit je u mnoha těchto institucí nemožné, jelikož se v některých případech univerzita vyvinula z již existující školy, která měla původně statut jako studium generale. Můžeme se ale setkat i s pevnými zakladatelskými dokumenty jako je zakládací listina Karlovy univerzity v Praze ze dne 7. dubna 1348.[5]

---

[1] BAKALA, Jaroslav. Synopse z dějin evropské středověké vzdělanosti. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2005, s. 55.

[2] VAN STEENBERGHEN, Fernand. Dějiny středověké filosofie. Praha: Universita Karlova v Praze. Státní pedagogické nakladatelství, 1971, s. 38.

[3]BAKALA, Jaroslav. Synopse z dějin evropské středověké vzdělanosti. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2005, s. 56.

[4] RICHÉ, Pierre. VERGER, Jacques. Učitelé a žáci ve středověku. Praha: Vyšehrad a spol. s.r.o., 2011, s. 153.

[5] BAKALA, Jaroslav. Synopse z dějin evropské středověké vzdělanosti. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2005, s. 56.